Blog uštvané účetní

Účetní?! Nikdy! nesmlouvavě jsem se ohradila, když rodiče usoudili, že nejlepší profesní cestou pro mě bude studium střední ekonomické školy. Ekonomka (nyní noblesněji označovaná jako obchodní akademie) mě však neminula. Ostatně, taky kvůli tomu, že jsem tehdy, pokud jde o volbu povolání, nebyla nijak vyhraněná. Ale i na škole mě provázela jediná myšlenka: Jen, proboha, ne do účtárny! To bylo skutečně mé skálopevné přesvědčení po celou dobu studia. Jenže, odříkaného chleba největší krajíc... a já se celý život účetnictvím živím.

Účetní je povolání, které, pokud jde o průzkumy oblíbenosti a prestiže, neobsazuje první příčky tak jako lékaři či učitelé, ale drží si slušný a především stabilní střed. Zatímco ještě před nějakými patnácti lety účetní ve stupních oblíbenosti funí na záda novinářům. Dnes jsou novináři o osm příček níže. Taky jsem si všimla, že v dlouhodobých žebříčcích se účetní umísťují v těsném sousedství truhlářů a majitelů malých obchodů, a to je dobrá společnost. Nejsem naivní a vím, že na předních pozicích nikdy nebudeme. Jsem realista, ale taky bych chtěla této profesi a především těm, co ji dobře dělají, věnovat tento blog. Jsem přesvědčená o tom, že si to zaslouží.

Vezměte si, kolik je filmů a seriálů z lékařského prostředí. Svého se dočkali učitelé, právníci, prodavačky, ajťáci. A účetní? Nic. No, vlastně ano, Maléry pana účetního a potrhlý pan Fantozzi, který ve mně ale vždycky vzbuzoval víc lítosti než záchvatů smíchu. Tak já to zkusím trošku jinak.